O papíru - historie papíru začala v Číně:
První papír vznikl údajně v Číně v roce 105 našeho letopočtu. Vládní úředník Cchaj Lun jej podle kronik vynalezl 11. března 105, když přišel na myšlenku, jak vyrobit papír z kůry stromů, zbytků konopí, odstřižků hedvábí a rybářských sítí.
V historii se pro psaní používalo mnoho materiálů. Ze starověké Mezopotámie se zachovalo obrovské množství hliněných destiček, do nichž se vytlačovalo klínové písmo. Soudí se, že již před Homérem, tedy před devátým stoletím př. n. l., se již používaly destičky dřevěné. K psaní se posléze používaly třeba olivové listy, velké listy palem či kůra stromů (kůra je latinsky liber, což později označovalo celou knihu).
Snad už v 15. století př. n. l. se objevil pergamen vyráběný především z ovčí kůže. Tradičně se jeho objev připisuje řemeslníkům z maloasijského města Pergamon. Pergamen byl až do objevu papíru hlavním materiálem pro psaní. Druhý materiál, který se vepsal do historie, je papyrus, blížící se v mnoha směrech papíru. Ostatně slovo papír je z něj odvozeno.
Staří Řekové nazývali vnitřní vlákna rostliny, papyru, slovem bubloi, a psaní na listy papyru bylo biblion, v latině biblia. Za tím se skrývalo jméno fénického města Byblos známého vývozem papyru.
Až papír však znamenal přelom v šíření informací. Dal se snadno vyrábět ve velkém množství a později, spolu s vynálezem knihtisku, změnil tvář světa.
Podle kronikáře Fan Ťie, jenž napsal dějiny dynastií Chan, podal Chaj Lun v roce 105 zprávu o svých výzkumech císaři Jüan Singovi. Po Cchaj Lunovi prý zůstal u jeho domu kamenný hmoždíř na výrobu papíru. Jako vzácná památka se zmiňuje ještě za dynastie Tchang (618-907 n. l.).
Surovinou pro výrobu papíru mohly být v té době staré hadry, někde se píše o rybářských sítích, tedy vlastně o celulózových vláknech (celulózová vlákna). Ta svojí povahou odpovídají technice zplstění za pomoci vody, což je pravděpodobnější, než někde uváděné použití vlákna bource. Rostlinná vlákna, která se zjemňovala tlučením a rozemlívala kameny, byla vybírána jako jemná kaše z kádě na velmi jemnou bambusovou rohož, upevněnou na rámu, jež propouštěla vodu. Ta odtekla a vláknitý list byl sejmut, lisován a poté usušen.
Znalost výroby papíru se z Číny postupně rozšiřovala na východ, do Koreje a především do Japonska. Postupně také západním směrem prostřednictvím karavan. Ty vezly hedvábí přes pouště Gobi a Taklamakan až do Samarkandu. Arabové ho dále dopravili do blízkého Orientu (Bagdád, Damašek), Palestiny a Egypta. Z Egypta se šířila znalost výroby papíru severní Afrikou přes Maroko až do jižního Španělska, které bylo pod nadvládou Arabů.
Zde se pak papír vyráběl zřejmě již od 11. století. Umění výroby papíru se do Evropy dostalo pomocí lodního spojení z Egypta a také ze Svaté země (Svatá země) v době křížových výprav do nynější Itálie. Tam byl vyráběn dle nejstarších dokladů od 12. století.
V Evropě se bílé umění se zvyšováním rozvoje znalostí písma, písemných dokumentů a vzdělanosti (první univerzity) rychle ujalo. Papírenské manufaktury se postupně budovaly ve všech zemích od jihu a západu na sever Evropy. V Čechách je výroba papíru písemně doložena od roku 1499. Pravděpodobně však existovala již mnohem dříve. Historici vycházejí z toho, že papír byl potřebný pro fungování Univerzity Karlovy v Praze a v době všeobecného rozkvětu království za císaře Karla IV. Univerzita Karlova byla založena v roce 1348.
První doložená zmínka o výrobě papíru v českých zemích pochází z konceptu listiny krále Vladislava II. z 24. května 1499. Povoluje se v ní mlynáři opata cisterciáckého kláštera na Zbraslavi, aby "papier pro obecný užitek země české dělal". Na Moravě vznikla první papírna v roce 1505 v Olomouci a slavná výroba papíru ve Velkých Losinách byla založena někdy v letech 1589 až 1591.
D. HUNTER, D. Old Papermaking in China and Japan, Chillicote 1932. ZUMAN, F. Papír – historie řemesla a výrobní techniky, papír a celulóza. 1983 Enciclopedia universa illustrada europeo-americana, díl XLI, str. 1092 RENKER, A. Das Buch vom Papier, str. 39, Lipsko 1934.
